neděle 24. ledna 2016

4 měsíce

4 měsíce, abych se začal nudit.
4 měsíce, abych udělal rozhodnutí.

4 měsíce jsem strávil v Praze. Nejdřív paráda, vítání a pití, postupně i trocha sportu a snad i kultury, ale nakonec to končí, jak to vždycky končívá - líné dny, kdy jediná neznámá je, kolik si ten večer dám s Karlem piv. A když už opakovaně vyzkouším všechny možnosti od 3 až po 'nepamatuju', je jasné, že je na čase vypařit se.
Nad slunce jasné.
Dokonce i mně.

Jenže když příjde podzim a já pořád nic, nezbývá, než použít osvědčenou strategii: naslibovat lidem věci, ze kterých už se nevykecám.
A příležitosti jsou.
Veronika: "Bratře, potřebuju si vybrat do konce roku dovolenou a říkala jsem si, že bych trochu projela JV Asii. Nechceš se přidat"?
"Jasný, vyber datum a jedem."

Potom Pavel: "Bolí mě prst a v tý kose tady se to nelepší. Nechceš jet zalízt někam do tepla? Třeba klasicky do Laosu"?
"Jasná věc, 12. prosince, Tha Khaek, Laos. Budu tě čekat u fontány. Poznáš mě podle pivka v ruce".

Jenže najednou je to tu. Zbývá posledních pár dnů a mně to pomalu dochází.
Že všechny staré kámoše vyměním za ty trosky co se povlakují po hostelích?
Že svůj navýsost pravidelný život se snídaněmi, obědy, odpoledními šlofíky a večerními filmy, ze dne na den změním v cestovatelsko-bezdomovectví?
Ta představa je úplně neuchopitelná. Je to jako rozdíl mezi 0 a 1. Ano a ne.
Kdo by to chtěl, proboha?
Jenže už se z toho nevymluvím. Cha!

A tak balím svůj život do batohu a přebytky života v krabicích do sklepa.
Do telefonu instaluju facebook aplikaci, protože i literárním hrdinům se občas zasteskne a zkouší kontaktovat staré kamarády. Zejména ty kamarády, které sice znali jen týden, rok je neviděli, ale v podstatě kdykoliv by se někdo z nich mohl nacházet v dosahu dvouset dolarového letu. Což už se vyplatí, když člověk nemá s kým pít.

A pak je to najednou tu. Přes všechny odklady, poslední panáky a probdělou odjezdovou noc, se ráno ocitám na letišti.
S těžkou hlavou čekám u odletové brány a jediné na co myslím je, jak to letadlo odstartuje a já se budu moct konečně trochu vyspat.
Příští zastávka Bangkok.